about

Rudi Koval, artist (CZ)  *1991, Germany 

Academy of Fine Arts in Prague, Czech Republic (2013 – now)

Middlesex University London, United Kingdom (2016 – 2017)

Pohlédněme například na typického současného malíře, tedy na jeho tvorbu i s nutkavou otázkou, je li tento pohled vlastně možný, protože nikdo přesně neví, za jakých podmínek tento umělec tvoří. On totiž nikdy nikomu nedovolí, aby jej sledoval při práci, dokonce ani vlastní kočce. Je tak chudý, že si nemůže dovolit vlastní ateliér, tak doma v malém pokoji maluje obří plátna, s nimiž díky mimořádné obratnosti dokáže projít všemi dveřmi, prožívajíc svou tvorbu skutečně vážně, aniž by si přál, aby se o tom vědělo. Kdybychom šli dále po stopách takového individua, zajisté bychom shledali, že obětuje mnohé z toho, co okolí spojuje s pojmy krása nebo výjimečnost umění, jen proto, aby se soustředil na hru, o jejichž pravidlech zarputile nikomu nic neprozrazuje. Nechce, aby umění bylo chápáno jako bažina námětů, do kterých lidé tak rádi zabředávají, aby je následně náš umělec ochotně vytahoval zpět do zahrad osvobozené nicoty. Pro své dílo vyžaduje pozornost nejen ničím nerušenou, ale přímo absolutní, proto jakákoliv podpora této pozornosti, pokud má být skutečným absolutnem, není vítána. Hodnota jeho díla spočívá v tom, že je vytvářeno. Je to věc sama o sobě. Věc jako zákon v době míru. Proto výhradně daleko daleko od slov. Slova jsou pro něj krvácejícím vojskem na bitevním poli. Popisovat nebo dokonce vysvětlovat obraz pokládá za zločin a když ho přinutíme obraz popsat slovy, má nutkání jej zničit. Je na ostatních, aby si našli své významy sami, jak sám říká. A nejlépe, ať přijdou na významy, které jsou lepší, než by vymyslel on sám. Anebo se může takovému umělci stát, že jeho konkrétní obraz nemá vůbec žádný smysl, je to prostě jen dutý znak a mlčenlivý princip. Dílo ohlodané vnějším světlem, tedy jistý druh sebepoznání, může mít buď katastrofální následky, nebo naopak člověku otevře cestu k dobrovolnému ukončení vlastní tvorby, jak sám říká.

Michal Pěchouček (k výstavě 21.25 v galerii 35M2)

____________________________________________________________________

My work is deeply connected to my inner self. It is a battle between free will and the slavery of thoughts, feelings and instincts – everything that defies freedom. I desire the eternal, raw wholeness and real integrity. I am looking for new ways to articulate my view that the main purpose of the world is inherent in free and unlimited will, in non-conformity.

My paintings are metaphysical self-portraits, diaries that are exempt from linguistic relativity. In this way, I am tenacious and unrelenting in my search for the absolute. I look for connections between things, to communicate with the viewer, to share my point of view. Whilst painting, I face endless possibilities, starting from nothingness. I have nothing except the intent – create an experience that is overwhelming and absorbing, not just visually, but physically. I paint with diluted acrylic colours on unprimed surface, I dive inside a chaos of specific shapes and colours, stained deep into the weave of the canvas. The watery effect suggests instability and disorder. So I am consciously trying to push these irrational shapes to what I originally intended. I began to establish order, because I discovered that nothing emerges from pure chaos. But to me order is a false, sterile construction. So my (somewhat imperfect) solution to create a comprehensive artwork is a compromise. Much like life itself.

I like that the process of painting continues to surprise me, I see the process as though the painting is growing. There is some kind of coincidence, which is impersonal. I am trying by irrational way to reveal the most sensational of myself, to rouse the viewer’s susceptibility. It is not about telling a story. I believe that if something is started irrationally, it penetrates far deeper. Only then is it time for my conscious control. However it is important to be aware of construct in the name of clarity, because it can lead to banality. I am not trying to denounce something about human nature, but trying to capture the brutality of my own reality. The painting for me is an attempt for transcendence, based on my own experiences. Each viewer can create their own experience from what they see. My paintings are the product of a futile and discordant life. A sense of disorientation and confusion in the face of an apparently meaningless or absurd world. For this reason; culture, moral values and the world itself are all rejected and reality is subjected to the will of the individual.

Rudi Koval (personal statement)